Níže jsem si dovolil v pěti bodech charakterizovat 5 základních charakteristik problémových hostů: 

 

Instagram a Facebook, problém číslo 1. 

Mnozí z našich hostů se dnes už ani nenajedí, aniž by si své jídlo nevyfotili a nepoustovali na sociální sítě. 

Takže logicky první tlak hostů na personál je, aby jídlo vypadalo dobře. 

Mnozí pousteři se sice rádi chvástají tím, co a kde jedí, problém je v tom, že na to nemají peníze. Takže to potom dopadá tak, že si dají polední menu za 100 Kč a pak se diví. 

Protože, co si budeme povídat, jídlo na Instáči přeci musí vypadat dobře. 

To, jestli jídlo mezi tím vystydne v tuto chvíli není důležité. Hlavně aby bylo dobré světlo. 

Takže velmi časté slovo, které číšník slyší ,,stíníš,,. 

V zápětí přichází první stížnost od hosta. ,, 

Pane vrchní, to jídlo je studené.,, 

A hned komentář na FB ,,sem nechoďte. Jídlo sice vypadá dobře, ale je totálně studené, a když jsem ho chtěl reklamovat, číšník měl ještě blbý kecy.,, 

A vy jako obsluha nemáte šanci se jakkoliv bránit. Přečte si to šéf a je problém. 

 

Extrém číslo dvě, notoričtí stěžovatelé. 

Ok, nemusí se povést vždy vše. Někdy si holt host stěžuje opodstatněně, ale... 

Paní si dá těstoviny s lososem. Po chvíli netknuté těstoviny vrací se slovy ,,nezlobte se, ale já z těch těstoviny cítím rybinu,,. 

Zabít/nezabít? 

Omlouvám se, ale je s tím vepřovým kolenem něco v nepořádku? Ptá se číšník poté, co sklízí ze stolu skoro netknuté vepřové koleno? Ano je. Odpoví host. A můžu se zeptat co? Velmi decentně se táže číšník. Já z toho cítím moc vepřového. Odpoví host. No chápete to? 

A co si z toho jako měl cítit? Kuře? 

Host: Pane vrchní, ten rib eye steak nebyl z hovězí svíčkové, to já poznám. 

Číšník: Ano, to je dobře že to poznáte. 

Host: A co mi na to řeknete? 

Číšník: Nic 

Host: Jak nic? To je vám jedno, že neděláte rib eye steak ze svíčkové? 

Číšník: Vzhledem k tomu, že rib eye steak je vždy z vysokého roštěnce mě to opravdu nechává klidným. 

Co na to má číšník říct? 

 

Další mega problém jsou diety: 

Nic proti. Máte-li jakákoli dietní omezení, chápu to a jsem si vědom, že mnohdy není snadné si najít restauraci, kde vám vyjdou vstříc. 

Problém jsou ti, co dietní omezení berou jako trend. 

Prosím vás? Je v té bramboračce mouka? 

Ano je 

A mohla bych dostat bez mouky? 

To si opravdu někdy myslíte, že si z vás dělají legraci. 

Ti, co mají skutečně bezlepkovou dietu moc dobře vědí, co mohou a co nemohou. 

Člověk, trpící těmito omezeními by se takto hloupě nezeptal. 

Většinou se bohužel jedná o ty, kteří si někde přečetli, že lepek není zdravý, nebo že bez lepku mohou zhubnout. 

Mohla bych dostat Cappuccino ze sójového mléka? 

Častá otázka návštěvníků barů a restaurací. 

Vy nemáte sójové mléko? Ale já nesmím laktózu. 

A nakonec si stejně dá cheesecake, tam už jí asi mléko nevadí. 

 

Čtvrtá kategorie, a to je kategorie, která se objevuje poměrně krátce, ale myslím, že nám ještě ukáže svoji sílu, to jsou Biomatky: 

Tento výraz jsem si s dovolením půjčil od Michala Viewegha, jehož knihám jsem zcela propadl. 

Biomatka je matka, která už od zabřeznutí denně navštěvuje známé maminkovské diskuze. 

Řeší co s placentou, radí ostatním, rodí zásadně doma, jí zásadně jen Bio, Raw a veganské potraviny. 

Společně s plodovou vodou biomatkám odtéká z hlavy mozek. 

Biomatka přijde do restaurace a zásadně kojí u stolu a to tak, aby byla dostatečně vidět a tedy středem pozornosti. Nehodlá se omezovat. V ničem! Mateřství je pro ni totiž posvátné. 

Mezi kojením se snaží cca ½ hodiny z menu vybrat jídla pro celou rodinu. 

Číšník zpravidla u stolu stráví dobrých 30 minut, než se Biomatka vyptá na vše potřebné. 

Prosím vás, ta mouka v pizze je bio? 

Ta mozzarella je z odstředěného mléka? 

Šlo by místo mozzarelly dát Tofu? 

Vy nemáte tofu? 

Můžu mít tu rajčatovou omáčku bez česneku? 

Je v té omáčce čerstvá nebo sušená bazalka? 

Čerstvá. Super, to jste mi udělal radost. A je bio? 

Vodu pije zásadně kohoutkovou. A tím se nabízí otázka, máte vlastní studnu? 

Ano, můžu vidět rozbor vody? Nerada bych, aby v ní bylo příliš mnoho minerálů. 

Nemáte vlastní studnu? A kdo je dodavatelem vody? 

Nevíte, jestli je voda vedená v plastových trubkách? 

A nejsou náhodou trubky s obsahem olova? 

Používáte změkčovač na vodu, nebo nějaké filtry? 

Ne? 

No tak mi ji dejte. 

A jestli je citron chemicky ošetřený, tak mi ho tam raději nedávejte. 

Jestli máte bio citron, tak dva plátky a chemicky neošetřenou mátu. Je doufám neošetřená? 

Pokud má sebou Biomatka starší děti, připravte se na to, že než odpovíte Biomatce na všechny otázky, tak vám děti mezitím vysypou pepř a sůl na stůl, rozbalí všechna párátka a pětkrát vám vlezou za bar, odkud je musíte velmi decentně odhánět. 

Protože Biomatky preferují volnou výchovu. Tedy žádné řvaní a žádné pohlavky. 

Ony sice mají doma bordel jako v tanku, ale co. Vždyť bordel v bytě, zdravé dítě. 

Jo pozor a fenoménem Biomatek je, že zásadně používají přírodní materiály. 

Takže s plastovými talíři a příbory na ně nechoďte. Kelímek už vůbec ne. 

S přebalováním si hlavu nedělají. Dítě samozřejmě látkovou plenou přebalí klidně na stole mezi pizzou a salátem. Vždyť není nic krásnějšího než mateřství. 

 

Kategorie pátá, chytráci: 

Národ Český, mimo toho, že perfektně rozumí fotbalu a hokeji, tak každý Čech je z ½ Pohlreich. 

Přesně vědí jak má co vypadat a chutnat. 

Z toho plynou mnohdy velmi kuriózní stížnosti. 

Pane vrchní, proč v Caesar salátu nejsou cherry rajčata a kukuřice? 

Možná proto, že do tohoto celosvětově známého salátu nepatří? Odpoví číšník. 

Mně budete učit znát Caesar salát? Mně, který si ho u nás Na růžku dává 15 let? 

Co na to říct? Snad jen, že Na růžku to dělají 15 let blbě. 

Pane vrchní, v těch boloňských těstovinách není šunka. 

A proč by měla? 

Protože v boloňských je šunka vždy. 

Vážený pane, boloňská omáčka se dělá z mletého hovězího masa, kořenové zeleniny a drcených rajčat. Pokud máte na mysli červenou omáčku se šunkou /salámem/, jedná se o socialistické Milánské těstoviny. 

Pane moje maminka vařila celý život ve školní jídelně, takže mě neučte co je boloňská omáčka. 

Co na to říct? Asi nic. 

Já z toho Tiramisu cítím kávu. 

To cítíte dobře. Ta do Tiramisu patří. 

Já si dělám Tiramisu doma už od revoluce a kafe tam rozhodně nepatří. 

A co tam patří, že jsem tak smělý? 

Tak v první řadě pomazánkové máslo. Potom rumová tresť, bebéčka nebo dětské piškoty, cukr a kakao. 

No nic, s tímhle materiálem nemá cenu polemizovat. 

Co říci závěrem? 

Vy číšníci a servírky, smekám před vaší prací pomyslný klobouk. 

Ten tlak, který dnes a denně zažíváte, je politováníhodný. 

Na place nerudní hosté /ne vždy/, Biomatky, odborníci, chytráci, věční stěžovatelé, v kuchyni mnohdy nerudný kuchař a rapl. 

Vy jste hromosvodem mezi těmito dvěma světy. A někdy je to velmi těžké vydržet. 

Ale přes to všechno je to práce hezká. Práce, ve které se můžete realizovat. 

Poznáte spoustu zajímavých lidí a můžete si vydělat slušné peníze. 

Nelamte tedy nad tímto řemeslem hůl. Zůstaňte, vydržte. 

Ono vám to to řemeslo jednou vrátí. 

A Vy milí hosté? Pokud jste se v těchto pěti kategoriích poznali, zamyslete se nad sebou. 

Ono by se vám totiž mohlo stát, že vás časem nebude mít kdo obsloužit