Problémoví hosté
Níže jsem si dovolil v pěti bodech charakterizovat 5 základních charakteristik problémových hostů:
Instagram a Facebook, problém číslo jedna.
Mnozí z našich hostů se dnes už ani nenajedí, aniž by si své jídlo nevyfotili a nepoustovali na sociální sítě. Takže logicky první tlak hostů na personál je, aby jídlo vypadalo dobře. Mnozí pousteři se sice rádi chvástají tím, co a kde jedí, problém je v tom, že na to nemají peníze. Takže to potom dopadá tak, že si dají polední menu za 100 Kč a pak se diví. Protože, co si budeme povídat, jídlo na Instáči přeci musí vypadat dobře. To, jestli jídlo mezi tím vystydne v tuto chvíli není důležité. Hlavně aby bylo dobré světlo. Takže velmi časté slovo, které číšník slyší ,,stíníš,,. V zápětí přichází první stížnost od hosta. ,, Pane vrchní, to jídlo je studené.,, A hned komentář na FB ,,sem nechoďte. Jídlo sice vypadá dobře, ale je totálně studené, a když jsem ho chtěl reklamovat, číšník měl ještě blbý kecy.,, A vy jako obsluha nemáte šanci se jakkoliv bránit. Přečte si to šéf a je problém.
Extrém číslo dvě, notoričtí stěžovatelé.
Ok, nemusí se povést vždy vše. Někdy si holt host stěžuje opodstatněně, ale... Paní si dá těstoviny s lososem. Po chvíli netknuté těstoviny vrací se slovy ,,nezlobte se, ale já z těch těstoviny cítím rybinu,,. Zabít/nezabít? Omlouvám se, ale je s tím vepřovým kolenem něco v nepořádku? Ptá se číšník poté, co sklízí ze stolu skoro netknuté vepřové koleno? Ano je. Odpoví host. A můžu se zeptat co? Velmi decentně se táže číšník. Já z toho cítím moc vepřového. Odpoví host. No chápete to? A co si z toho jako měl cítit? Kuře? Host: Pane vrchní, ten rib eye steak nebyl z hovězí svíčkové, to já poznám. Číšník: Ano, to je dobře že to poznáte. Host: A co mi na to řeknete? Číšník: Nic Host: Jak nic? To je vám jedno, že neděláte rib eye steak ze svíčkové? Číšník: Vzhledem k tomu, že rib eye steak je vždy z vysokého roštěnce mě to opravdu nechává klidným. Co na to má číšník říct?
Další mega problém jsou diety
Nic proti. Máte-li jakákoli dietní omezení, chápu to a jsem si vědom, že mnohdy není snadné si najít restauraci, kde vám vyjdou vstříc. Problém jsou ti, co dietní omezení berou jako trend. Prosím vás? Je v té bramboračce mouka? Ano je A mohla bych dostat bez mouky? To si opravdu někdy myslíte, že si z vás dělají legraci. Ti, co mají skutečně bezlepkovou dietu moc dobře vědí, co mohou a co nemohou. Člověk, trpící těmito omezeními by se takto hloupě nezeptal. Většinou se bohužel jedná o ty, kteří si někde přečetli, že lepek není zdravý, nebo že bez lepku mohou zhubnout. Mohla bych dostat Cappuccino ze sójového mléka? Častá otázka návštěvníků barů a restaurací. Vy nemáte sójové mléko? Ale já nesmím laktózu. A nakonec si stejně dá cheesecake, tam už jí asi mléko nevadí.
Čtvrtá kategorie, a to je kategorie, která se objevuje poměrně krátce, ale myslím, že nám ještě ukáže svoji sílu, to jsou Biomatky
Tento výraz jsem si s dovolením půjčil od Michala Viewegha, jehož knihám jsem zcela propadl. Biomatka je matka, která už od zabřeznutí denně navštěvuje známé maminkovské diskuze. Řeší co s placentou, radí ostatním, rodí zásadně doma, jí zásadně jen Bio, Raw a veganské potraviny. Společně s plodovou vodou biomatkám odtéká z hlavy mozek. Biomatka přijde do restaurace a zásadně kojí u stolu a to tak, aby byla dostatečně vidět a tedy středem pozornosti. Nehodlá se omezovat. V ničem! Mateřství je pro ni totiž posvátné. Mezi kojením se snaží cca ½ hodiny z menu vybrat jídla pro celou rodinu. Číšník zpravidla u stolu stráví dobrých 30 minut, než se Biomatka vyptá na vše potřebné. Prosím vás, ta mouka v pizze je bio? Ta mozzarella je z odstředěného mléka? Šlo by místo mozzarelly dát Tofu? Vy nemáte tofu? Můžu mít tu rajčatovou omáčku bez česneku? Je v té omáčce čerstvá nebo sušená bazalka? Čerstvá. Super, to jste mi udělal radost. A je bio? Vodu pije zásadně kohoutkovou. A tím se nabízí otázka, máte vlastní studnu? Ano, můžu vidět rozbor vody? Nerada bych, aby v ní bylo příliš mnoho minerálů. Nemáte vlastní studnu? A kdo je dodavatelem vody? Nevíte, jestli je voda vedená v plastových trubkách? A nejsou náhodou trubky s obsahem olova? Používáte změkčovač na vodu, nebo nějaké filtry? Ne? No tak mi ji dejte. A jestli je citron chemicky ošetřený, tak mi ho tam raději nedávejte. Jestli máte bio citron, tak dva plátky a chemicky neošetřenou mátu. Je doufám neošetřená? Pokud má sebou Biomatka starší děti, připravte se na to, že než odpovíte Biomatce na všechny otázky, tak vám děti mezitím vysypou pepř a sůl na stůl, rozbalí všechna párátka a pětkrát vám vlezou za bar, odkud je musíte velmi decentně odhánět. Protože Biomatky preferují volnou výchovu. Tedy žádné řvaní a žádné pohlavky. Ony sice mají doma bordel jako v tanku, ale co. Vždyť bordel v bytě, zdravé dítě. Jo pozor a fenoménem Biomatek je, že zásadně používají přírodní materiály. Takže s plastovými talíři a příbory na ně nechoďte. Kelímek už vůbec ne. S přebalováním si hlavu nedělají. Dítě samozřejmě látkovou plenou přebalí klidně na stole mezi pizzou a salátem. Vždyť není nic krásnějšího než mateřství.
Kategorie pátá, chytráci
Národ Český, mimo toho, že perfektně rozumí fotbalu a hokeji, tak každý Čech je z ½ Pohlreich. Přesně vědí jak má co vypadat a chutnat. Z toho plynou mnohdy velmi kuriózní stížnosti. Pane vrchní, proč v Caesar salátu nejsou cherry rajčata a kukuřice? Možná proto, že do tohoto celosvětově známého salátu nepatří? Odpoví číšník. Mně budete učit znát Caesar salát? Mně, který si ho u nás Na růžku dává 15 let? Co na to říct? Snad jen, že Na růžku to dělají 15 let blbě. Pane vrchní, v těch boloňských těstovinách není šunka. A proč by měla? Protože v boloňských je šunka vždy. Vážený pane, boloňská omáčka se dělá z mletého hovězího masa, kořenové zeleniny a drcených rajčat. Pokud máte na mysli červenou omáčku se šunkou /salámem/, jedná se o socialistické Milánské těstoviny. Pane moje maminka vařila celý život ve školní jídelně, takže mě neučte co je boloňská omáčka. Co na to říct? Asi nic. Já z toho Tiramisu cítím kávu. To cítíte dobře. Ta do Tiramisu patří. Já si dělám Tiramisu doma už od revoluce a kafe tam rozhodně nepatří. A co tam patří, že jsem tak smělý? Tak v první řadě pomazánkové máslo. Potom rumová tresť, bebéčka nebo dětské piškoty, cukr a kakao. No nic, s tímhle materiálem nemá cenu polemizovat.
Co říci závěrem? Vy číšníci a servírky, smekám před vaší prací pomyslný klobouk. Ten tlak, který dnes a denně zažíváte, je politováníhodný. Na place nerudní hosté /ne vždy/, Biomatky, odborníci, chytráci, věční stěžovatelé, v kuchyni mnohdy nerudný kuchař a rapl. Vy jste hromosvodem mezi těmito dvěma světy. A někdy je to velmi těžké vydržet. Ale přes to všechno je to práce hezká. Práce, ve které se můžete realizovat. Poznáte spoustu zajímavých lidí a můžete si vydělat slušné peníze. Nelamte tedy nad tímto řemeslem hůl. Zůstaňte, vydržte. Ono vám to to řemeslo jednou vrátí. A Vy milí hosté? Pokud jste se v těchto pěti kategoriích poznali, zamyslete se nad sebou. Ono by se vám totiž mohlo stát, že vás časem nebude mít kdo obsloužit